[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

Open Hell Fest
Satanic Slaughter (SWE), Root (CZ), Neglected Fields (Lotyšsko), Hypnos (CZ), Debustrol (CZ), Krieg (USA), Trimonium (GER), Deseaster (GER), Fall Of Serenity (GER), Martyrium CHristi (CZ), Mortifilia (CZ), Avenger (CZ), Pandemia (CZ), Tortharry (CZ), Amon (CZ), Merrimack (FRA), The Stone (SERB), Coward (CZ), Beltaine (CZ), Salamandra (CZ), Pentagon (CZ), Dissolving Of Prodigy (CZ), Trolech (CZ)
25.7. - 26.7.2002 Volyně (CZ)

Již pošesté se Rámus Agency podařilo uspořádat vpravdě undergroundový festival v příjemném prostředí volyňského letního areálu. Tentokrát již nebyl problém s orgány státní správy a fest byl bez větších omezení povolen. A tak jediným problémem před začátkem akce byla složitá dopravní situace ve městě, zejména pak v okolí areálu, kudy vedla hlavní dopravní trasa průjezdu městem, protože loňské povodně poškodily most. Další malinkou pihou na kráse byla internetová prezentace festu na oficiálních stránkách www.openhellfest.cjb.net , které vypadaly opravdu tristně…
U každé kapely je v závorce uvedené hodnocení vystoupení, max. je 6*.
Páteční program odstartovala úderem 17. hodiny sušická Mortifilia, drhnoucí klasický death metal švédského ostřihu. U této kapely je zcela jasně vidět, že časem vyzrála v celkem kvalitní kvartet, také zpěv byl tentokrát výraznější než na několika předchozích vystoupeních (***). Následující Coward a jejich thrashodeath se zajímavými sóly se musel líbit spíše pozorným posluchačům než pařičům pod pódiem (***). Sorath představili skladby z právě vycházející nové desky pod labelem Metal Breath a jejich tvorba se mi postupem času zamlouvá stále více, chvílemi blackový nářez, chvílemi zvolnění až skoro ke klasickému hevíku, podařený set (****). Dobrým tahem organizátorů se ukázalo pozvání Salamandry, která výrazně vybočovala z náplně black/deathmetalového festu. Jejich speedová jízda zakončená hitovkou a klipovkou The End, která se drží na druhém místě v hitparádě Stanice O, rozhýbala příznivce melodického metálu, v jejích řadách se navíc za klapkami představila jediná dívčina na pódiu letošního OHF (*****). Poté se řádně přitvrdlo, ale musím se přiznat, že Pandemia nepředvedla nic neočekávaného. Poměrně jednotvárný death, sice s obvyklou šou, ale… Největší úspěch měla paradoxně převzatá věc od Arakainu (***). Mnohem více invence předvedli první zahraniční vystupující - transylvánští vlkodlaci Negura Bunget. Skvělá kombinace black doom metalu s vlivy snad folklóru (na ten rumunský opravdu nejsem odborník). Agresivní výkon podpořený výborným zpěvem, použitím netradičních nástrojů a symbolickým přeletem právě se probouzejících netopýrů nad areálem - první vrchol festu (******). A opět změna stylu a Hypnosácké 100% Death metal inferno. Bruno to prostě s lidmi umí, takže ani absence druhé kytary se nejeví být problémem. Stejně jako loni na závěr poděkoval fans a organizátorům a označil vystoupení za nejlepší tohoto roku (*****). Na málokterém festu vystoupí headliner již první den, ale Rámus je hlavička otevřená a při sobotní sestavě domácích legend v nejlepších časech chytře nasadil Švédy Satanic Slaughter na páteční noc. Energický mix deathu a blacku vycházející ze staré školy těchto stylů, výborná šou, perfektní výkon vokalisty a zasloužený úspěch (*****). Lehce po půlnoci nastupuje pořádající bratrské duo Rámus - Honza se svou mateřskou družinou Avenger, stále s hostujícím kytaristou z Mortifilie. I když museli být z celého dne, který strávili v poklusu, unaveni, nic to neslevilo z výborného vystoupení. Avenger prostě zraje jako víno a nové skladby plné změn temp (ty pomalejší jsou promyšlené do posledního tónu) jsou toho důkazem. Původně se prý mělo polévat nové CD, ale jak už to bývá, vydání se pozdrželo, takže avizovaná novinka snad spatří temno světa do konce roku (******). Po skvělém večeru přišel zlej sen (ale nikoli starodávný hit skupiny Törr). Nevím, kdo vyštrachal tak příšernou kapelu a ani jsem se v zájmu jeho zdraví po tom nepídil, ale srbská prý originální hrdá kapela The Stone by se raději měla na nějaký čas zavřít do zkušebny (jednoduchý kolovrátkový black???) (*).
V sobotu jsem si pospíšil, abych stihl hned první vystoupení celtic doomových Beltaine. Škoda, že skupina měla nevýhodný hrací čas od půl dvanácté, protože jejich promyšlená hudba by si zasloužila větší pozornost fans. Beltaine se mi moc líbili, velmi promyšlená hudba a výborné instrumentální výkony i zpěv (možná by neškodilo zpívat čistě vše) a tak jsem si koupil aktuální nosič Bohemian Winter (*****). Z následujícího vystoupení jsem měl trochu obavy, z CD se mi Amon pranic nezamlouval. Ale na pódiu to bylo o něčem jiném a nakonec jsem musel v duchu omlouvat za podcenění předem. Za mikrofon se vrátil legendární železný lékař v móc pěkným oblečku s nožíkem a kostičkou za pasem, hudba zhruba ve stylu, kde se pohyboval praRoot ještě před první deskou, ale jinak OK (***). Pohyb černooděnců pod pódium signalizoval nástup nové hvězdičky na tuzemské blackové scéně - pohany z luhů a hájů Trollech. Kapela sice staví tak trochu na image (barvičky, kapucka), ale hudba je to celkem slušná, vokalisti se snaží a vlastně nemám výhrad. Zajímavostí bylo také to, že oproti programu nebyl bubeník 12-ti voltový, ale živý, a na to, že to bylo jeho první předvedení před lidmi, v pohodě (****). Po Trollech jsem si dal dobrovolně odchod mezi stánky, abych nemusel hodnotit pro mé slechy neposlouchatelné - tj. grind. Nemám nic proti Ingrowing, a i kdyby tam hráli nejlepší grindeři světa, tak jsem se odporoučel taky, protože tomu nerozumím, nerozumím, nerozumím,… (bez hodnocení - snad mi to kluci prominou). Zahraniční (Němci měli přesilovku) blok odstartovala sranda thrash formace Delirium Tremens. Kytaristův nástroj, který vyšperkoval kusem pozinkovaného plechu obludné velikosti, spolehlivě rozesmál mé okolí stejně jako jeho obličejový kryt, ne už hudba, protože ta nepostrádala kvalitu a sehranost muzikantů byla prostě výborná - skvělá zábava (*****). Fall of Serenity sice vypadají jako parta maturantů, ale jejich death made in Sweden 1992 nepostrádá kvality, navíc se vymyká typicky německému zvuku (****). Vzhledem k tomu, že američtí Krieg "z blíže nespecifikovaných důvodů" zrušili své vystoupení, nastoupili na pódium náhradníci, a to ne ledajací. Rozhodně nejexotičtější formace dorazila z Mexika, říká si Nemesis Oculta a naservírovala porci blacku podpořenou zmalovanými obličeji (ve dvou případech dokonce lebkami). Že se nejednalo o žádnou bídu bylo potvrzeno v následujících dnech, kdy dostali nabídku zahrát si na Brutálním útoku (****). Z podobného ranku byla také francouzská úderka Merrimack, zajímavý black metal s častými změnami nálad, samozřejmě šminky a strhující frontman (****). Protože rychlosti jsme si užili až dost, poslal dramaturg festu na pódium asi nejpomalejší kapelu celého dvoudenního matiné. Dissolving of Prodigy vydali nedávno podařenou desku s českými texty a právě na ní postavili své vystoupení. Doom metal podpořený dobře zmáknutou flétnou a připomenutí starých dobrých časů - pohodové kvalitní vystoupení (*****). Na poslední chvíli odpadli Tortharry (již před festem Pentagon) a tak se po dvou letech na místo činu vrátili Trimonium. V roce 2001 patřili k největším překvapením festu a právem se jim dostalo dvou odměn - druhé účasti a dobrého hracího času. Velmi dobře sehraná úderka hnaná kupředu zabijáckým bubeníkem rozproudila krev v žilách snad všem posluchačům (tanečníkům) a jejich mix black/thrash/heavy přesvědčil (*****). Další bonbónek dorazil až z Lotyšska. I když Neglected Fields jsou u nás k vidění poměrně často, pro mě to byla premiéra, a nutno uznat, že jako hrom. Nesmírně technická hudba s velkými plochami kláves křížila snad všechny metalové směry a občas zašilhala i mimo metalový rank - pro otevřené ušiska lahůdka a plný počet bodů (******). Nemůžu si pomoci, ale následovalo zklamání. Root považuji za jednu z našich nejlepších kapel, líbí se mi snad vše, co dosud vydali a sleduji je od demáčového období a koncertu na Death metal session. Sice jsme si vyslechli dvě nové věci z avizované novinky, ale nakonec vše šíleně pohřbil zpěv. Na deskách vybroušený, na pódiu odfláknutý. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale co je platná Ashokova šikovnost, Blackieho rify, Igorrova energie a Evilovo technika, když to pan Někdo pohřbí. Možná nebudu daleko od pravdy, když použiju citát z českého klasika: "Říká se, že doušek vína dodá jistotu … nevím" (+/) (****** hudba, * zpěv, horší **** celkem). Navíc škoda, že nebyla využita přítomnost doktora Železného, který mohl po letech odzpívat Hřbitov, který odkrákoral na demu (jestli tedy nebyl tou dobou na cestě do Brna). Desaster se po skvělém štychu v roce 2001 měli objevit již loni (prošlý pas a z hranic zase zpátky), ale dorazili tedy až letos. Další německá kapela, zase něco mezi thrashem a blackem a zase ta sehranost, kterou by jim mohla závidět lecjaká slavná squadra (*****). Akorát mi není jasné, kde Delirium Tremens, Trimonium a Desaster vzali bubeníky. Buď hraje ve všech stejnej nebo to jsou bráchové!!! Jejich vzhled snad nejvíce připomíná slavnou kreslenou postavičku Obelixe. Všichni (jeden?) podali technicky přesný a velmi razantní výkon, takže mi jejich postava nejde do hlavy - za každej koncert přece musí shodit několik kg (ale asi to pak dohoní pitným režimem). Po vydařené prezentaci Desaster se objevila trojice (již bez odevšího 2. kytaristy) Debustrol a splnila mi sen. Jednak nebyla hudba šperkována zbytečnými zvukovými efekty, jednak došlo snad na všechny staré fláky. Z novějších věcí zaznělo minimum, zato demo Vyznání smrti (právě vyšlo na CD) bylo přehráno téměř celé - paráda (= ten splněnej sen). Přídavek byl samozřejmostí a pamětníci se tetelili blahem. Už loni jsem je označil za nejlepší na festu, letos musím zas! Debustrol!!! (******). Dark Storm jsem se nedočkal, protože čekání se vleklo (asi malování černé a bílé na xichtíky) a tak jsem se odebral směr postýlka. Při procházce k domovu jsem ještě zaslechl něco jako cirkulárku… (bez hodnocení).
A tady bych klidně mohl lupnout své loňské hodnocení bez jediné změny, protože si zase myslím, že: Jednalo se rozhodně nejlepší ročník festu v jeho historii, pořadatelé prokázali vynikající čich při výběru kapel. Počasí vyšlo tak akorát, hladové a žíznivé uspokojily stánky s celkem levným jídlem a pitivem letos bez větších front, utrácení chtivé zase obchůdky s typicky metalovým zbožím, zvukozpytce výborné ozvučení (díky Tortharry teamu) a vystupující hnala výborná divácká kulisa ke skvělým výkonům v pěkném areálu (kde ale sedačky volají po nějaké té opravě!).
Stejně jako loni jsem v pondělí po festu prolistoval noviny. V Listech Strakonicka se objevila velká fotka Nemesis Oculta a celkem dobrý článek s perlami, typu "kdyby se toho dožila sousedka, tak by to nepřežila", "nechápu, jak to někdo může poslouchat", ale hlavní bylo, že za tři dny si nikdo nestěžoval na úřadech a policii. MFDnes si odpustila i trochu toho bulvárku a jen suše konstatovala, že vše proběhlo v klidu. Suma sumárum - věřme, že za rok se zase ve Volyni sejdem ve zdraví a že konečně někdo nechá opravit ty zatrolle(chova)né sedačky.
+/ - pro neznalé Cimrmanova veledíla jde o úryvek ze hry Němý Bobeš

[ Honza Filip ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]